Pro mnohé lidi se stalo vydělávání peněz přímo jejich životním posláním. A pro všechny jsou takové peníze potřebou, bez které se neobejdou, takže se jich snaží zajistit dostatek každý z nás. Někdy s větším a někdy s menším úspěchem, jak už to tak na světě chodí. A kdo má v tomto ohledu ve dvou posledních letech i v poslední době největší…
My lidé potřebujeme žít i v době, kdy už nejsme schopni dále pracovat. I když příliš zestárneme, zůstáváme lidmi, kteří mají své potřeby, a proto musíme být i v důchodu finančně zajištěni. Platíme si tedy ze svých příjmů automaticky důchodové pojištění, před nímž není úniku. A protože to prý nestačí a žádná vláda na světě si netroufne…
Když lidé chtějí mít peníze, musí pochopitelně pracovat a se svými příjmy pak zodpovědně zacházet. Jen to skýtá naději na to, že se nedostaneme do finančních obtíží. Ale i taková naděje je pouze nadějí, a tak ani ti nejpracovitější a nejzodpovědněji hospodařící lidé nemají jistotu, že s penězi vždycky vyjdou. A o naději na zbohatnutí už…
Na předchozí vládě by toho našim lidem asi zase až tak moc nevadilo, kdyby nás tato nezavřela po dobu koronavirové pandemie doma a kdyby si počínala ekonomicky rozumněji a nerozhazovala jenom populisticky peníze, které neměla, díky čemuž se katastroficky zvětšil náš státní dluh, který bude splácet zřejmě ještě nejedna generace. Byl to pak značnou měrou…
O tom, že nejsou stejné peníze stále stejné, jsme se mohli nejlépe přesvědčit v době po sametové revoluci, kdy ty naše, československé, zejména díky takzvanému narovnání cen v rekordně krátkém čase ztratily značnou část své hodnoty, což pak po většinu novodobé historie pokračovalo. A ještě dříve jsme se vlastně mohli přesvědčit i o tom, že nejsou peníze…