Pokud si chce banka vydělat, nestačí často jenom to, že půjčuje někomu peníze, jež do ní někdo jiný vloží. Fungování bank se tak hradí i z poplatků, jež mohou být skutečně i hodně rozmanité. A někdy klidně i více než absurdní či přehnaně vysoké.
Někdy tak má člověk třeba účet zdarma, ovšem aby si mohl této přednosti užívat, musí provádět předepsané transakce, jež bezplatné nejsou a jež se mohou v konečném důsledku klidně i hodně prodražit. A někdy se poplatky vybírají zcela nepokrytě, bez zahalování těchto do povinných činností.
V případě některých účtů tak lidé platí i vysloveně nesmyslné věci.
Jaké?
Třeba poplatek za zprostředkování poskytnutí úvěru. Tento bývá docela běžný u našich bank, dosahuje obvykle jednoho procenta z půjčované sumy peněz. Docela hloupost, nemyslíte? Platit za to, že vám vůbec někdo půjčí a tím získá možnost brát si od vás úroky a další poplatky… A chabou útěchou tu může být, že v některých (vzácných) případech bývá po poskytnutí dané půjčky tento poplatek takzvaně odpuštěn, a to především u hypoték.
Poplatek za vedení hypotéčního nebo spotřebitelského úvěru, jenž už je ale stále vzácnějším úkazem, protože ho lidé přestali být ochotni platit a opouštěli finanční produkty, jež ho vyžadovaly.
Poplatek za příchozí platbu. Jistě sami uznáte, že je hloupost platit finanční instituci za to, že jí dáte k dispozici své peníze, za něž se dnes vesměs nabízejí nulové nebo skoro nulové úroky. Na čemž nic nemění ani fakt, že tyto poplatky nebývají vysoké.
Poplatek za vklad na účet třetí osobou, realizovaný na pobočce. Další z nesmyslů, při němž má někdo platit za to, že je finanční instituci ochoten dát k jejímu podnikání k dispozici vlastní peníze
Poplatek naopak za platbu odchozí.
Poplatek za autorizační SMS používané v internetovém bankovnictví, bez nichž nelze provádět žádné elektronické transakce.
A podobně.
A proto by měl člověk při vsazení na nějaký účet hlavně přemýšlet. Aby nebyl zvolené finanční instituci pro blázny.
