O tom, že jsme v minulosti, již mnozí z nás měli tu pochybnou čest zažít, neměli zrovna na růžích ustláno, co se (nejen) ekonomické situace týká, není pochyb. Leckdo z nás ještě pamatuje doby poloprázdných regálů či přímo prázdných odchodů s nanejvýš tak podpultovým rádoby luxusním a tedy nedostatkovým zbožím, kdy jsme sice měli peníze, ale nejednou je nebylo za co utratit. Tehdy to byla vesměs ubohost.
A dnes? Dnes by se z tohoto úhlu pohledu dalo tvrdit, že se máme přímo skvěle. Protože dnešní obchody už jsou plné všeho možného, můžeme mít cokoliv, na co si jenom vzpomeneme, a obchodníci se nejednou přímo předhánějí v tom, který nám předloží nejlepší akční nabídku.
Ale máme se dnes skutečně lépe než za oněch časů? Co se pocitů týká, to jistě ano, ale jinak…
Jinak to vzbuzuje docela pochyby, když se člověk podívá na naši ekonomiku ze širšího úhlu pohledu.
Máme co nakupovat, jenže co tu vlastně nakupujeme? Konzervy jsou dnes větší sázkou do loterie, než pověstný zajíc v pytli, co potravina, to různé laciné náhražky, maso nejednou napumpované vodou stejně jako zmražená drůbež a ryby, z nichž tvoří podstatnou část hmotnosti led, jenž při rozmrazení odteče,…
Co se pak nenahrazuje nekvalitou, to se alespoň zmenší, avšak tak, aby to v obalu větších rozměrů nebylo znát, jsou tu sáčky plné vzduchu, jen z části naplněné krabice…
A to vše jenom proto, aby se srazila cena a naivní lid se nechal napálit. Protože tu jde o ceny nejednou v první řadě. A vlastně nemůže nejít. Protože i když patříme k bohatší části světa, kolik z nás má vlastně na něco lepšího, že? A to zejména v dnešní době, kdy už není po skutečné tržní ekonomice pomalu ani památky. Protože ti, kdo pracují, pobírají nejednou almužnu, a to jenom proto, aby to stát šikovně přerozdělil a vládci si zajistili zvolení korumpováním nemakačenků v podobě nesčetných sociálních dávek. A ti nejpracovitější? Ti nejednou sedí zavření doma. Protože to víte – onen nesmyslný boj proti pandemii musí mít své oběti. Jen škoda, že je koronavirus tím, co na to doplácí nejméně.
