Aby člověk mohl plně využívat toho, co mu kreditní karta nabízí, nestačí jenom pouhé vydání této. Samotná karta a její držitel, tedy koncový klient, jímž může být fyzická osoba stejně jako nějaká organizace, používající tuto k placení a vlastnící k této i úvěr poskytnutý vydavatelem, by byli málo.
Kromě karty a jejího uživatele se v pozadí skrývají i další součásti systému, jenž fungování toho, co je od podobné karty očekáváno, zajišťuje.
Je tu tak třeba vydavatel dotyčné karty, jímž bývá banka nebo jiná finanční instituce. Tato instituce uzavírá s uživatelem smluvní vztah, poskytuje tomuto úvěrový limit a také nese určité kreditní riziko, spočívající v možném zneužití oné karty. Vydavatel hradí za držitele karty jeho platby a následně na základě dohodnutých podmínek inkasuje takto vydané peníze od uživatele karty zpět.
Dále je tu organizátor trhu, tedy organizace, která sdružuje a smluvně spojuje banky vydávající platební karty. Jde tu o taková jména, jako jsou globálně známé Visa, MasterCard, American Express či Diners Club. Takoví organizátoři řídí podmínky pro vydání platebních karet a organizují a propagují používání těchto platebních prostředků.
Na druhé straně jsou pak zúčtovací banky, tedy banky do systému zapojených obchodníků, které přijímají v rámci mezibankovního platebního styku peníze od vydavatelů té které karty a předávají je obchodníkovi, u něhož byly tyto prostředky utraceny, a to bezprostředně nebo s využitím nějaké nezávislé distribuční organizace.
A pak jsou tu pochopitelně i obchodníci, kteří jsou oprávněni platby takovými kartami přijímat a bez nichž by nebylo kde kreditky využít.
Jenom díky těm všem, a také díky platebnímu systému, což je organizační a technická infrastruktura, jež shromažďuje a přenáší informace o prováděných platbách a jež může být provozována i nějakou nezávislou firmou, běží vše tak, jak má. Za úroky a poplatky od uživatelů karet, obchodníků i vydávajících bank.
