Fyzická osoba je osobou, která nabyla právní subjektivity v okamžiku, kdy byla počata a pozbyla jí v okamžiku své smrti. Fyzická osoba je způsobilá k právním úkonům v plném rozsahu v okamžiku její zletilosti, tedy když dovrší 18 let věku.
Znamená to tedy, že svá práva má každý člověk od početí až do smrti. Tato způsobilost má ale takovou podmínku, že se osoba také narodí. Pokud tomu tak není, dojde na tzv. právní fikci – fyzická osoba nikdy neexistovala. Toto je důležité především pro případ dědického řízení, protože nenarozená osoba nemůže mít dědické právo. Po zániku právní subjektivity, tedy po smrti osoby, všechna dosavadní práva a povinnosti přechází jako dědictví na právní nástupce.
Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná, či je z nějakého důvodu jisté, že již není naživu (ačkoliv to nelze dokázat stanoveným způsobem), je možné tuto osobu prohlásit za mrtvou (či nezvěstnou) a její právní subjektivita tak zaniká.
Osoba při dovršení 18 let, se stává svéprávnou, může se tedy zavazovat k povinnostem a nabývat pro sebe vlastním právním jednáním. Může se jednat také o osobu starší 16 let, které svéprávnost přiznal soud. Samotná fyzická osoba se nemůže svéprávnosti vzdát, ale soud může svéprávnost omezit v případě duševní poruchy, či trvalého onemocnění.
Nezletilá osoba (tedy mladší 18, případně 16 let) je schopna nabývat v podstatě všech práv a povinností a je způsobilá k právním jednáním, podle povahy přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jejího věku. V ostatních případech, musí být nezletilá osoba zastoupena zákonným zástupcem, nebo mu může zákonný zástupce udělit souhlas k takovému jednání, pokud to zrovna nezakazuje zákon.
Úvěry pro fyzické osoby jsou zásadním finančním produktem bank i nebankovních společností a žadatelů o ně neustále přibývá.