Nějaké vlastní peníze si může vymyslet a natisknout v zásadě kdokoliv. Stačí k tomu jenom nějaká ta tiskárna a nápad, jak by tyto měly vypadat, a můžete si je doma vytvořit klidně i vy sami. I já jsem si je konec konců už jako malý vymyslel a vyrobil. Jenže takové peníze, nebo by se spíše dalo říci takzvané peníze, mají zádrhel v tom, že v ně nikdo další nevěří a neakceptuje je jako platební prostředek. A bez toho neplní takové papírky žádoucí funkci, to, co se od finančních prostředků očekává.
Když si tedy vymyslíme a vyrobíme nějaké vlastní peníze, na trhu s nimi neuspějeme. Můžeme si s nimi hrát, ale nic víc. Jak každému logicky dojde.
Ovšem to, co tu zaznělo není jenom problém výtvorů lidí hrajících si na finančníky. Podobné problémy s hodnotou peněz panují i v reálném světě financí. Je třeba každému z nás dobře známo, že je i padělání či pozměňování skutečně existujících peněz nesmyslné, protože padělky nemají rovněž žádnou hodnotu. A pokud za ně už jejich tvůrce něco dostane, pak jedině takzvaně několik let natvrdo. Případně se za ně občas poštěstí něco nakoupit, jenže to jen díky tomu, že na to doplatí někdo jiný než falzifikátor. Ten, kdo takové imitace peněz přijme.
A problémy s nedůvěryhodností oficiálních peněz bývají i v jiných případech. Třeba tehdy, když je vydávají neuznané či ne zrovna stabilní státní útvary. Své karbovance, které se neuchytily, měla po rozpadu Sovětského svazu Ukrajina, narazit se dá na něco podobného třeba i v Podněstří s podněsterskými rubly atd.
A tak není zrovna snadné se s nějakými těmi svými alternativními penězi uchytit. A i když se tyto dostanou do oběhu, nevyplatí se na ně zrovna moc sázet. Protože to s nimi vesměs špatně dopadne. Ne z každých se stane takový svým způsobem zázrak, jako třeba dříve z konvertibilních kubánských pesos nebo našich tuzexových korun.
