Není prakticky možné, aby lidé neměli peníze, nebyli těmito propojeni s ekonomikou a současně vedli spokojený život na dostatečně vysoké úrovni. Bez fungující ekonomiky by se totiž lidstvo nepohnulo vpřed, a ten, kdo by se na ekonomice nemohl podílet, by nemohl využívat ani plodů, které nám tato přináší.
A v čem jsou přednosti takové ekonomiky? Vlastně především v tom, že tato umožňuje směnu jednoho zboží či služby za jiné nabídky od ostatních lidí. Což dalo možnost specializace, díky čemuž se může každý věnovat tomu, pro co má předpoklady a co může nabídnout i ostatním, s tím, že se o dotyčného v jiných nezbytných oblastech na oplátku postarají ti, kteří dokážou nabídnout i to, na co by dotyčný sám nestačil.
Člověk pracuje, čímž vytváří hodnoty pro jiné, a za to dostává náležité ohodnocení spočívající v podobě výplaty či zisku, tedy peněz. Peněz, jež se dají v patřičném množství vyměnit za něco jiného, za to, co člověk postrádá a přitom potřebuje.
Aby to fungovalo co nejdokonaleji, musí být dokonale nastavena pravidla na dotyčném trhu. Tedy musí být zajištěno, aby si lidé vydělali dost na to, co potřebují, a musí tu být ceny, jež zvládnou všichni nebo aspoň většina z těch, kdo něco potřebují nakoupit, zaplatit, při současném zajištění toho, že zaplacená částka bude vždy vyhovovat i prodejci nějakého toho zboží nebo poskytovateli služby. Nesmí docházet ani k tomu, že by se ve skladech vršilo zboží, které by si nikdo nekupoval nebo nemohl dovolit, a stejně je neakceptovatelné i to, aby bylo mezi lidmi tolik peněz, že by za ně nebylo co nakoupit. Musí tu panovat co nejideálnější rovnováha mezi nabídkou a poptávkou.
A k tomu tu máme nejrůznější instituce. Máme bankéře, máme politiky, máme ekonomy, a ti by se měli postarat, aby to fungovalo. A zatím to jakž takž funguje. Pouze s tou vadou, že to u nás funguje na (státní) dluh. A nám tak nezbývá než doufat, že se to jednou nesesype jak domeček z karet.
